Vím jaká je to otrava, když vlezete na něčí blog už asi pošestý a furt tam nic není.Takže jsem se rozhodla že něco napíšu.
Už dávněji jsem se dozvěděla že jsem přijata na gympl. Sice jsem to s mým průměrem čekala, nicméně jsem měla radost. Zjistila jsem, že ač vcelku nic moc celý dny nedělám, většinou jen tak někde zevluju, jsem dosti zaneprázdněný člověk. Nikdy mi to moc nepřipadlo,ale když se nad tím tak zamyslím, tak většinou pořád někde lítám.
Ráno do školy,o přestávce dohnat ,na co jsem se včera vykašlala. potom ze školy se slabomyslným předsevzetím,že se na zítřejší písemku určitě naučím. Pak do klavíru nebo fránina anebo s Jaňuldou ven. Vyvenčit psa,prošmejdit obchody,když něco potřebuju a pak s Jaňuldou projít naši obvyklou ,,kecací" trasu. S přesvědčením, že vše stihnu, zůstanu venku trochu dýl. Pak přijdu domů, matka zase hemzy jako vždy takže většinou utřu nádobí a podobný nezáživný věci a pak se rozhodnu, že se na tu písemku už určitě naučím. Stále ještě tak trochu optimisticky otevřu sešit, pak začnu nadávat na české školství, proč se musíme učit takový plky a nakonec s pesimistickým smýšlením, že mi to stejně do hlavy nenaleze zavřu sešit a jdu se na chvíli uklidnit knížkou. Nakonec umýt a takový ty nezbytný věci a pak zapluju do postele se sluchátky a se psem, kterého musím trochu uskromnit, nebo bych ležela na zemi a za zvuků kytar usínám....A ráno zas nanovo...
Vlastně je to strašný stereotyp.Aspoň že se pokaždý s Jančou smějem něčemu jinýmu.Jiank už bych si fakt připadala jako robot.
Takže se loučím a jdu zase zaplout do svých stereotypních dnů.